29°C, konečně teplota na opalování u vody. Vyjeli jsme na Vřesinu, přírodní koupaliště v Ostravě Porubě. Obloha vymetená, voda krásně čistá a voněla svěže jako vodní meloun. Lehli jsme na ručníky a vychutnávali sluneční paprsky.
Ráda koukám po lidech, koukala jsem i teď. Na lavičce před námi starší paní pojídala langoš, vedle ní asi dcera popíjela něco oranžového z kelímku. Kousek vedle na dece obědvaly dvě ženy, jedna v ruce plastový tácek s hranolkama a něčím hnědým, druhá opět langoš. Když jsem zaostřila na stánky kus dál, byla u nich fronta. Protože jsem profesionálně deformovaná, skoukla jsem postavy těch lidí…. Jako výživový poradce bych jim jídla takového druhu striktně zakázala. A vlastně každému, protože to jídlo neobsahuje nic, co by tělu prospělo.
Uvědomila jsem si ale, že je čas oběda a sama mám hlad. V krabičkách jsme měli nachystaný salát z rucoly, rajčátek, salátové okurky, mozzarely a uzeného tofu, zakápnutý oliváčem a hustým balzamicem, prostě mňamka hotová během 15-ti minut, plná bílkovin, vlákniny a zdravého tuku. K pití kohoutková voda ;-).
Jak jsem si tak nad salátkem pochutnávala, přemýšlela jsem ještě nad jednou věcí. Kolik pohybu takové paní na plovárně mají? Voda je ještě studená (možná zůstane celé léto) takže plavat nebyly, max. jednou. Další pohyb? Ke stánku s jídlem a zpět nebo procházka okolo vody. Rovnice příjem < výdej nesedí.
Pokud má člověk očividnou nadváhu a před sebou den strávený válením se opalováním se u vody, což se rovná nulovému energetickému výdeji, měl by se obloukem vyhnout stánkům s fastfoodem a pořádně zapřemýšlet, co sní a také vypije. Chce to jen dělat věci trochu jinak, viz. naše zdravá svačinka.