Musím se k něčemu přiznat. Jsem ve své podstatě lenoch. Ano, lenoch a požitkář k tomu. Vyhledávám a zkouším takové aktivity, které jsou nejefektivnější, nejméně náročné a musí mě bavit. Nedávno jsem si to opět potvrdila, když jsem chtěla, jako spousta dalších lidí, jít běhat. Běhá spousta mých známých, dvě kamarádky dokonce zvládly půlmaraton, zkusím to tedy taky. Protože jsem fitnessák, mám samozřejmě vyzkoušený běh na běžícím páse, ale venku je to přece jen něco jiného ;-).
Svižnou chůzí jsem se dostala mimo centrum města a rozběhla se. Asi po 100 metrech jsem zpomalila, protože ten výhled na pole, louky a zříceninu v dáli byl překrásný. Nakonec jsem se zastavila úplně, vytáhla mobil, abych tu krásu zvěčnila a kochala se. Mimochodem focení je druhá moje vášeň :-). Asi po 5 minutách jsem se opět rozeběhla, teď lehce do kopce.
Tepovka (tepová frekvence) mi lehce stoupala, dech se mírně zrychloval, kopec příkřejší, opět jsem zpomalila. Když se dostávám do stavu, že lapám po dechu a srdce mi bije až v hlavě, tepová frekvence je dosti vysoká a já si posiluju kardiovaskulární (srdeční) systém a výkonnost.
Pro ty, kteří by rádi spálili nějaký ten tuk to ale vhodné není, protože ke spalování tuku je třeba dostatek kyslíku a toho se do tkání při zvýšené tepové frekvenci nedostává potřebné množství. Takže tempo zvolníme. Celý proces můžeme podpořit vhodným spalovačem tuku. Více se o tom dočtete v pomůcce 3 NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PODMÍNKY EFEKTIVNÍHO HUBNUTÍ I PO „40“, kterou si můžete >>zdarma stáhnout zde<<.
Takže protože mám ráda spíše střední tempo, ideální je zvládnout při chůzi i povídat si s kamarádkou a občas se kochat pohledem na přírodu, vydržím jít déle než 30 minut. Po tomto čase již spaluji i tuk a vím, že občasná čokoláda nebo zmrzlinka mi na váze ani v pase nic neudělá :-).
Maratonec ze mě tedy nebude, možná tak kochající se indián :-).